April 2011

Flowers

26. april 2011 at 19:35 | Kate |  Nature


O prázdninách jsem se tu neukázala. Možná je to tím že mě nenapadalo o čem psát? Možná, nemůžu ale říct že bych neměla čas. O prázninách jsem chodila hlavně ven, často s kámoškama. Štve mě že poslední 2 prázninové dny prší. Tedy, prázdninové, jak pro koho. My jsme měli dneska ředitelský volno. Strávila jsem ho hlavně u pc, protože ven se fakt moc jít nedalo. Ale na chvilku jsem ven šla, abych vyfotila nějakou tu deštivou fotku. Asi tušíte že fotky jsou z naší zahrady a okolí domu.

Snad se budou líbit, a hlavně prosím,
nekopírujte!


Tuto fotku s květy jsem jsem fotila dneska.



Tulipán, jsem fotila taky dneska. Jen otázka: Taky u vás celý den pršelo?



Bookshop and books

20. april 2011 at 21:22 | Kate |  My favorites
Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.

Někdy si knihy kupuji v knihkupectví. Mám radši vlastní knihy, než ty půjčené z knihovny. Někomu by se to zdálo zbytečný si knihy kupovat, když si je stejně nečtu víckrát po sobě. Newní to proto, že by se mi nelíbili, ale znovu mě to už nebaví. Navíc je tolik knih, co bych mohla přečíst, tak proč číst jednu dvakrát? Stejně vím jak ten příběh dopadne. se co je nového, jestli vyšel další díl ze série knih které čtu. Nemůžu říct že bych četla jen určitý typ knih. Nemůžu říct že čtu jen horory, romány, detektivky, nebo něco podobného. Když mě kniha něčím zaujme tak si ji půjčím a přečtu. Nedávno jsme byli v knihkupectví s G, docela dlouho. I když jsem si tehdy žádnou knihu nekoupila, stejně chodím do knihkupectví radši s někým, než sama. Docela ráda si o knihách s někým vykládám. Teda, moc často ne, jen když jsem v nějaké knihovně, knihkupectví.

Knihy

Čtu hodně knih, abych si je nemusela všechny kupovat chodím do knihovny. Problém je v tom, že tam nikdy nenajdu knihu, kterou hledám. A když čtu nějakou sérii knih, tak tam nikdy není díl který zrovna potřebuju. Mohla bych se zeptat knihovnice, ale to nedělám moc ráda. Do knihovny taky chodím radši s někým, většinou tam čekám na kroužky, takže jsem v knihovně často.

Nesnáším když někdo posuzuje ostatní podle toho co čtou. Většinou je to na blozích, takový to "ty čteš stmívání, to budeš nějaká trapka" a podobný kecy. :/ Tak snad je každýho věc co se mu líbí, co ho baví, co čte..když někoho neznám tak asi těžko můžu urážet ne? Navíc kde je napsaný že by právě ty "jejich oblíbený knihy" měli být nejlepší. Osobně takový lidi (naštěští) neznám. Kámošky čtou všechno možný, každá něco jinýho, a já jsem ráda když mám typy na dobrý knihy.


Neumím si představit svět bez knih. Žádnej časopis mi nikdy nevynahradí oblíbenou knížku. Knih čtu spousty, ale nečtu všechno. Taky mám knihy které mě baví víc a které míň.
Co třeba teď čtu? Nedávnou jsem četla sérii knih Školu noci, čekám na další díl. A přes prázniny se chystám přečíst stmívání (...) , který mi doporučila J ;) Viděla jsem jen film- ten se mi moc nelíbil ale knihy jsou prý lepší.

Čtete rádi? A jestli jo, tak co právě teď čtete? Budu ráda když napíšete koment :)

Rainy girl

13. april 2011 at 17:00 | Kate |  Nature
Dneska prší. Většina lidí by si asi naštvaně řekla že je venku hnusně. Taky je docela možný že máte blbou náladu když prší. Stejně jako já včera. Jinak, jsem pro zrušení odpoledního vyčování. Stejně tu poslední hodinu nezvládám nic jinýho než hledět z okna. Dneska mi ten déšť ani nevadil. A to jsem neměla deštník. Osobně by mi ani nevadil déšť jako takový ale spíš to, že jsou mraky, všechno vypadá tak nějak..hnusně a depresivně. Letní déšť ale může být fajn. A když prší a svítí slunko, vidíme hezkou duhu.
Nevím jestli mám déšť ráda. Někdy si říkám že jo, pozoruju kapky stékající po okně, procházím se venku. Jindy mi déšť strašně vadí, mám hned horší náladu když vidím že prší.

Ještě teď si pamatuju jak jsme kdysi s kámoškou, (Bylo to tak ve druhé třídě) šly ven, nejdřív pršelo trochu. Potom se rozpršelo úplně hrozně, ve větru nám byl deštník úplně k ničemu. Byli jsme totálně promočený. Tehdy jsme vůbec nebyli naštvaný, spíš jsme se tomu smáli.


Myslím že déšť smývá špínu z ulicí stejně, jako slzy smívají špínu z našich srdcí. Možná proto tolik lidí nemá rádo déšť, protože déšť jim připomíná slzy. A slzly znamenají smutek. Asi nikdo nechce být smutný

Way

10. april 2011 at 8:30 | Kate |  Life
Napadlo mě (snad) zajímavé téma k článku, popíšu život jako cestu. Budu ráda když napíšete komentář.

Každý procházíme nějakou životní cestou. Měli by jsme si tedy stanovit nějaký cíl cesty? Měli bychom vědět čeho chceme v životě dosáhnut? Ale to ví málokdo..někdy nedovedeme si představit ani co bude za rok.Jak tedy můžeme vědě+t cíl naší cesty, třeba za 10 nebo 20 let? I když si nějaký síl stanovíme, tak různě odbočujeme a kličkujeme. Na naší cestě je plno křižovatek, kde se rozhodujeme kam jet dál.
"I ta nejdelší cesta začíná prvním krokem."
Často jdeme tak rychle dopředu že se zapomínáme rozhlížet po svém okolí. Možná že jdeme tak rychle že si nevšimneme toho že kráčíme v protisměru. Všimneme si toho až tehdy když trvdě narazíme, do těch kteří jdou proti nám. Nebo spíš my jdeme proti nim?

Cíl naší cesty se může mnohokrát změnit. Někdy jdeme životní cestou po boku přátel, a ostatních lidí. A potom se naskytne odbočka...je na nás jestli půjdeme dál s ostatními, nebo se odbočíme a vydáme se vlastní cestou. Někdo nás za to třeba odsoudí, bude se mu zdát divné proč nejdeme dál s ostatními. Ale jít vlastní cestou neznamená vykašlat se na přátele. S těmi můžete být přece i dál v kontaktu. Můžeme kráčet pomalu, můžeme se na chvíli zastavit a přemýšlet. Ale pořád nám ubíhá čas...čas našeho života.

Krása života


Cesta není vždy rovná dálnice. Jsou i takové, plné děr, do kterých můžeme spadnout. Někdy jste přesvědčeni o cíli své cesty, ujdete spoustu kilimetrů...a najednou před vámi stojí zákaz vjezdu. Z nějakého důvodu nemůžete dál a musíte se složitě vracet. A třeba si stanovit nový cíl cesty, nebo najít objížďku. To může chvíli trvat.

Co dělat když se ztratíte? Když už nevíte kam dál? Mapa vám asi nepomůže, ale můžete zkusit GPS (nějakou příručku o životě) která vám pomůže vaši cestu znuvu najít, pomůže vám ujasnit si cíl.

A když vás někdo navede na špatnou cestu? Kráčíte po boku lidí, od kterých by jste se měli raděj držet dál. Najednou vám poradí odbočit. Poslechnete je a jedete špatnou cestou. Když si to uvědomíte a chcete se vrátit- všimnete si že je to jednosměrka. Buď musíte jít dál, nebo se zastavíte na vždy.

"Ke štěstí směřují všichni lidé bez výjimky, nehledě na cesty, po nichž se za ním vydávají. Jejich cíl je stejný."

Flowers

9. april 2011 at 21:16 | Kate |  Nature
Taky zase po delší době nějaký článek. No, spíš teda fotky. Fotila jsem je už minulý týden. Venku je fakt krásně, lepší by bylo kdyby nefoukal ten větr. Líbí se mi jak na jaře všechno kvete a voní po kytkách. Chtěla jsem napsat článek na nějaké téma, ale zatím mě nic nenapadá.
Nemyslím si že by jste je chtěli kopírovat, ale i kdyby tak NEKOPÍRUJTE!
Snad se vám budou fotky líbit :)

Jaro je jedno z nejkrásnějších ročních období.
Tyhle kosatce jsem objevila náhodou, tak jsem je vyfotila.

Těchto malých modrých kytek (myslím že jsou to ladoňky) máme na zahradě plno.

forgive..?

5. april 2011 at 18:58 | Kate |  Feelings
Měli by si lidé odpouštět?
Každý někdy udělá chybu, řekne, nebo udělá něco co ho pozděj mrzí. Když se s někým pohádáte, taky se usmíříte. Ale to jsou takové případy, kdy většinou nejde o nic vážnýho. Třeba jste z někým domluvení, že se sejdete a on na to zapomene. To se může stát. A když musíte na někoho hodinu čekat? Jo, jste potom asi hodně naštvaní. Ale když se ten člověk omluví, odpustíme mu. Pokud se to tedy nestává pořád.

Jsou případy kdy bychom neměli odpouštět? Třeba pokud se na vás vykašle kámoška, najde si novou partu. Třeba měsíc s vámi nemluví a potom se chce usmířit. Měli bychom í odpustit? Zkusit to můžeme. Ale jak se říká "Odpustím ale nezapomenu." věřte že časem si vzpomenete na to jak se na vás jednou vykašlala. Dokážete jí znovu věřit? Má to vůbec smysl? Ale co když to udělá znova? Z vlastní zkušenosti vím že kdo se na vás vykašle dvakrát, klidně se na vás vykašle i třikrát, a přátelství už nikdy nebude takové jako dřív. Asi vás napadne že kdyby to byla opravdová kamarádka, nevykašlala by se na vás vůbec (ani jednou).

Taky třeba nevěra. Tu bych neodpustila. Fajn, o tomhle moc psát nemůžu, vlastní zkušenosti totiž nemám. Je možné že pokud bych toho člověka měla fakt ráda tak bych mu odpustila. Ale ten vztah asi už nikdy nebude stejný jako dřív.. Jak by jste mohli věřit člověku co vás povedl? Kdyby mu na vás záleželo, tak by to neudělal.

Odpustili by jste někomu že vás pomlouval, urazil?
Většina lidí by si to s tím člověkem buď vyříkala, a odpustila mu nebo by ho začali pomlovat taky. Nechtěli by s ním mít nic společnýho. Třeba by se uráželi navzájem.
Já bohužel patřím k lidem kteří by dělali jakoby nic. Ano, uvnitř by mě to mrzelo, toho člověka bych ráda neměla ale nenašla bych odvahu nic s tím dělat. Já přece vím že taková situace by se měla řešit ale stejně bych k tomu nenašla odvahu :/. Naivně doufat že vás pomloval naposledy- je blbost :/.

Na závěr bych chtěla říct že hádky k přátelství a ke vztahu patří, měli bychom si odpouštět. Ale pokud jde o něco vážného, musíme zvážit jestli tomu člověku odpustit nebo ne. Ale pokud jsme člověku odpustili něco jednou a on to udělal znova...už si naši důvěru asi nezaslouží.

Co vy, dokážete odpouštět? Co by jste neodpustili? Stalo se vám někdy že jste člověku odpustili (třeba že se na vás vykašlal) a on to udělal znovu?

Apríl

1. april 2011 at 19:39 | Etak |  Life
? (; en kenálč ínlámron ínen eceřp elhot ela ,kenálč ínlámron okaj éhuold kat ecis ot íneN
?ned ínlámron okaj lírpa etereB ?ilatyhcan sotel etsj ídil kiloK ?ílam ilyb etsj žydk lírpa íšjěnebílbojen šáv lyb jekaJ

D: ykcydžv alš es tavídop ela (en šíps) aliřěv im iltsej míveN .icipels alaržes anuk ež ecčibab alkeř mesj žydk ,lírpa íšjěnebílbojen jům lyb (eclokš ev) álam alyb mesj žydK

.olpet olyb a oknuls olitívs esaz endelopdo a olešrp motop ,amiz meklec alyb onáR .ávodalán elhkat ykat mesj ežotorp ,uhavop uom ejuhitsyv alecoD .adár mám ísačop ývolírpA ykaT


.átulž avárt a ýnevreč oknuls olyb ybokaj ,ýnij onhcešv ej alírpA an ež alavovatsdeřp is mesj ykat A .lírpa jekajěn telsymyv mísum ětsorp ež kat ot mesj alarb íšdalm alyb mesj žydK

.ířtap ětorp ulírpa k ot žydk I .udnars ohěn z is talědu ,tatyhcan ohokěn ot o monej edjeN .ínlámron ínen cin ydk ,ned ýlesev ,ývinzálb ,ýnčemíjýv ykcydžv ěm orp lyb lírpA
.ohínlánigiro ocěn telsymyv aližans es mesj kat ,kenálkč ývolírpa ýkajěn taspan mesj alěthC