March 2012

† 11.3. 2011

11. march 2012 at 22:31 | Kate |  Pets
Dnes je to rok, co zemřela moje kočka Čiki. Jestli máte kočku, psa nebo nějaké jiné zvířátko, které máte rádi tak si asi umíte představit, že to pro mě bylo hrozný. Neuměla jsem si představit, že už se nikdy nevrátí. Ta ztráta mi opravdu v něčem mi to změnila život. Nebylo to tak, že bych týdny smutnila, ale prostě jsem přišla domů a Čiki tam nebyla - . Zůstaly mi jen fotky a vzpomínky. Nikdy na ni nezapomenu, tím jsem si jistá. Byla můj první větší domácí mazlíček (před ní jsem měla křečky a andulky) a měla jsem ji dva a půl roku. Teď si vybavuju co všechno s s ní zažila. Nemyslete si, že nějak smutním, protože to tak není..myslím na Čiki v dobrým..co všechno jsem s ní prožila. Vždycky jde život dál..časem všechno přebolí. Navíc ztráta domácího mazlíčka není tak strašná jako ztráta nějakého blízkého člověka.

Nevěřím na osud, posmrtný život, reinkarnaci ani nic podobnýho. Ale věřím, že zvířata mají svou vlastní osobnost. Čiki nebyla vždycky hodná, přítulná a poslušná. Když byla malá, byla dost divoká a hravá. Škrábnout někoho jí nedělalo žádný problém. Postupně ji to přešlo, mazlila se a hrát si už nechtěla. Chvíli trvalo, než jste si zíkali jeji důvěru. Ale už už si vás oblíbila a měla ráda, tak napořád ♥ Zvířatům můžete říct cokoli, aniž by to někomu prozradili anebo můžete mlčet, protože vám stejně nerozumí :) Na zahradě šplhala po stromech a doma pozorovala rybičky v akvárku. Byla šťastná. Nebyla vybíravá, ale nejradši měla Whiskas ;D Někdy Čiki chodila na delší procházky po okolí, takže se vrátila až další den.


Její fotka z konce února minulýho roku. Vždycky se snažila přes sklo akvárka nějakou rybičku ulovit nebo jen tak odpočívala a občas na ně mrkla :)

Life instruction

4. march 2012 at 20:49 | Kate |  Life
Vždycky si říkám jak budu psát - články na blog, i zápisy do deníku. Stejně je nesplním. Baví mě blogování a vím, že si za pár let svůj (starý) deník budu chtít přečíst. Čtenáři jsou pro mě pořád velká záhada, protože vlastně pořádně nevím kdo sem chodí. Teď myslím čtenáře, co nepíšou komentáře. A je to vůbec důležité vedět? Když sem někdo přečte a přčte si můj článek, nekomentuje a zase odejde, tak to pro mě vlastně není žádný přínos. Nedozvím se, jestli se mu článek líbí nebo ne, nedozvím se jaký na to má názor on. Asi bych měla popřemýšlet nad tím, jestli píšu blog pro sebe nebo pro ostatní.

G1ayua5ja3tkfzpswc80mjcy_500_large

Život by vlastně bych o tolik jednodušší kdyby všichni měli návod. Bylo by v něm přesně napsané co dělat aby všechno dobře dopadlo, řešení všech problémů. Takovým návodům by stejně všichni nevěřili nebo by je číst ani nechtěli. Existuje spousta životních manuálů a příruček. Ale já bych si je stejně nekoupila. Nebo jo? Kdybych nějakou takovou příručku četla, stejně bych ji nebrala moc vážně a těm radám bych asi ani nevěřila. Myslím tím takové to "Přestavte si nábytek a najděte ve svém bytě zony štěstí, bohatství atp." Něco jiného by byl návod na to jak se zachovat když se k vám někdo chová hnusně. I když, kdybych byla v takové situaci, zapamatovali bych si teorii, ale stejně si nejsem jistá, jestli bych našla odvahu použít to v praxi. Tak třeba jsem četla Tajemství, které se mi líbilo, chtěla jsem tomu věři. Jenže ve skutečnosti o tom, že to funguje přesvědčená nejsem. Tohle vždycky záleží na postoji každého člověka, čemu věří a jestli se řídí životními návody a příručkami. Sbírat vlastní zkušenosti je také důležité. Hodilo by se připsat, že "Na problémy nejsme sami, jsou ještě přátelé a rodina." Ale nechci se pořád opakovat. Sami nejlíp víte s kým můžete počítat.

Napište cokoli: Čtete životní příručky? Věříte jim? Chtěli by jste mít životní návod?