September 2012

People

12. september 2012 at 20:08 | Kate |  Life
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale ráda bych napsala v co věřím. Dnes jsem si to uvědomila. Věřím, že s každým člověkem se dá vyjít. Každý je jiný, má jinou povahu a zájmy, ale bavit se můžete i s někým úplně odlišným. Nevěřím, že existuje někdo, kdo nezná žádné lidi se kterými by vycházel. Neříkám, že je lehké vycházet s každým, ale není to nemožné. Schválně nepíšu "přátelit se", protože mám na mysli vycházení s lidmi. Tzn. např. občas s tím člověkem prohodit pár slov, zdravit se, chovat se k sobě přátelsky, poradit mu, když něco potřebuje ...

Media_3442239_large

Když potkáte nové lidi, spolužáky.
Věřím, že s každým člověkem se dá vyjít. Neříkám, že s každým můžete být přátelé, ale bavit se s lidmi a vycházet s nimi je podle mě možné. Někdy je těžké, najít si k tomu člověku cestu. Třeba protože má jiné zájmy, nevíte o čem se s ním bavit. To že si nemáte co říct, ale neznamená, že z vás musí být nepřátelé. Záleží na tom, jestli s tím člověkem chcete vycházet. Pokud, ano, tak se dá vždycky najít nějaký způsob jak vaše vztahy zlepšit. Někdy je to těžké a stojí vás to spoustu úsilí, trpělivosti a tolerance, ale věřím, že se to nakonec podaří. Myslím si, že když se budete chovat k lidem kamarádsky, nic tím nezkazíte. Možná si tak najdete nové přátele.

Details

9. september 2012 at 9:37 | Kate |  What's up?

Tumblr_lrinvsgfux1qzr04eo1_500_large
Snažím se radovat z maličkostí. Opravdu se snažím, i když mi to někdy moc nejde. Ale je spousta drobností, co vás potěší. Např. když vám někdo popřeje pěknej víkend, když si koupíte něco novýho na sebe, když vám odpadnou odpoledky, když se díváte na svůj oblíbený seriál.

Bez těchto drobností by byl život tak nějak míň barevný, možná dokonce černobílý. Byly by to jen nezajímavé dny. Jako stoupat někam nahoru po nekonečných schodech: Jen co zdoláte jeden, je před vámi další schod, za ním další a další. Třeba byste ani nevěděli, jestli to co vás nahoře, až (jestli) ty schody vyjdete, stojí za námahu, nudu a šplhání.

Ale naštěstí život není jen nudné zdolávání překážek. Po cestě vás může potkat hodně velkých, skvělých událostí. Ale někdy i maličkosti dokážou cestu životem zpříjemnit a zlepšit vám náladu.

Nevím, jestli to počítat k maličkostem nebo k velkým událostem, ale dneska mám 16. narozeniny. U nás ta 16 sice není tak významná jako v Americe, ale to vůbec nevadí. Dřív jsem na MTV sledovala "sweer sixteen", bohatý holky tam vždycky měly mega párty a dostaly luxusní auta :D Mě nic takového nečeká :D ale z dárků mám radost :) Slavila jsem vlastně už včera, dostala jsem knížky, tašku a oblečení. A měla jsem čokoládovej dort.

A protože mám narozeniny, přidávám citát dne. Myslím, že je hezký a pravdivý.

Worry is interest paid on trouble before it comes due.
William Ralph Inge

Moving forward

1. september 2012 at 13:33 | Kate |  Life
Naše cesta životem pokračuje, i když zrovna nevíme jak dál. Plánujeme jak to bude vypadat až budeme starší. Nikdo to dopředu nemůže vědět. Stejně doufáme, že budeme stejně doufáme, že budeme št'astní a něčeho v životě dosáhneme. Chceme cestovat a mít dobré přátele. Někdo si přeje být úspěšný v práci, někdo se chce přestěhovat na místo, kde si vždycky přál žít. Myslím, že si hodně lidí přeje dělat to co by je bavilo. Spousta lidí chce mít šťastnou rodinku. Samozřejmě, že všichni nemají stejná přání. Uvedla jsem jen pár příkladů, nebudu všechno vyjmenovávat všechny možné životní cíle, myslím, že každý ví sám nejlíp, co chce v životě dokázat.

Je hezký, jak se naše přání v průběhu života mění. Když jsem se zeptala pětiletého bratránka, co chce dělat až "bude velkej" odpověděl, že chce stavět vysoké mrakodrapy. Tříletá sestřenka říkala, že by chtěla zalévat kytky. Pamatuju si, že když jsem byla malá chtěla jsem být učitelka ve školce nebo cukrářka. Obojí mě brzo přešlo.

Teď netuším co bych chtěla dělat. Možná bych nějaký cíl mít měla, protože už mi bude 16. Ale já opravdu nevím, co by mi šlo, jaká práce by mě bavila. Doufám, že časem na něco přijdu.