November 2012

Christmastime

25. november 2012 at 21:18 | Kate |  Life
Proč jsem si vybrala toto téma? Četla jsem na internetu názor dívky, která Vánoce nemá ráda a tvrdí, že jsou komerční. Já si nemyslím, že by vánoce byly obecně považovány za komerční svátek. Sice se setkáváme s předvánočními slevami a tipy na levné vánoční dárky, ale většinou nevybíráme dárky podle ceny. Naopak, spousta lidí si řekne, že "jsou přece Vánoce" a nakupuje dražší dárky, než během roku. Co se dárků týká, setkala jsem se s názorem, že dárky by si neměli lidé dávat jen na Vánoce, ale po celý rok. Dárky se totiž dávají proto, že máme někoho rádi, ne proto, že je to tradice vánoc. Do jisté míry s tím souhlasím. Když chceme někomu udělat radost dárkem, nemusíme řešit, jaké je zrovna roční období. Ale předávání dárků pod vánočním stromečkem přeci má své kouzlo. Dárky jsou krásně zabalené ve vánočním papíru, všichni se schází u vánočního stromečku a společně je rozbalují. Lidé mají radost nejen z dárku, který dostanou, ale také pro to, že někomu dárek dávají. Vidí, že tím toho člověka potěšili.

Tumblr_mb2xgcuyjb1rpwzmyo1_500_large

Mám ráda vánoční atmosféru: Padající sníh, pečení cukroví, koledy, zdobení vánočního stromku, sledování pohádek v televizi a všechno, co k Vánocům patří. Například já peču každoročně s babičkou perníčky. Neumím si představit, že bych vánoce přestala Slavit.

Když se někoho zeptáme, proč má rád vánoce, většinou řekne, že na Vánoce se sejde celá rodina, všichni jsou spolu. Nemyslí se tím jen rodiče a sourozenci, ale také prarodiče a vzdálenější příbuzní, které tolik lidí o vánocích navštěvuje. Samozřejmě, navštěvovat příbuzné se dá i během roku. Většina lidí ale navštěvuje svou vzdálenější rodinu právě o Vánocích. To, že jsou na sebe všichni hodní se často říká, ale asi tomu tak není ve všech rodinách. Jistě, milí bychom měli být po celý rok, ne jen na Vánoce.

Uzavřela bych to tím, že já osobně Vánoce nevnímám jako komerční svátky a mám období Vánoc ráda.

PS:
Není to všechno, co jsem mohla o vánocích napsat. Mohla jsem psát o obchodních domech, vánočně vyzdobených již od října. Mohla jsem psát, o tom, že děti věří na Ježíška a že je to hezké. Mohla jsem zmínit, že někdo slaví vánoce z náboženských důvodů. Neudělala jsem to, protože to všichni víme. Nechtěla jsem jen opakovat obecně známe informace.

Just breathe

21. november 2012 at 19:07 | Kate |  About me
Na pondělí si máme připravit mluvený projev. Nejsem z toho nijak nadšená. Nemám ráda mluvení před celou třídou. Sice jsem každoročně recitovala básničky, ale tohle je něco jiného. Bojím se, že se do toho, co budu říkat, nějak zamotám. Nakonec řeknu úplně něco jiného, než jsem původně chtěla. Sice bych se ten text (jako bych nějaký měla) mohla naučit zpaměti, ale to by asi nebylo moc dobrý. Nechce se mi učit se projev (nebo bych tomu měla říkat proslov?) nazpaměť doslova. Pak bych na něco zapomněla a nevěděla jak dál. Asi bude lepší udělat si nějakou osnovu a tu si zapamatovat, mluvit podle ní jako když vyprávíte příběh, který jste četli. Téma už mám, přemýšlela jsem nad ním docela dlouho. Není to nic extra. Zamyslím se nad tím, jestli jsou vánoce komerční. Co si pod tím představit? Upřímně, zatím nevím. Doufám, že se mi povede vymyslet něco alespoň trochu smysluplného. Možná na to téma sepíšu článek na blog. Stejně si musím připravit, o čem budu mluvit. Do pondělí času dost. Ten obrázek je výstižnější, než se může na první pohled zdát. Takhle nějak se cítím.

Tumblr_m62dj98cvc1ryzoixo1_500_large

Za měsíc (pokud nebude konec světa) začnou vánoční prázdniny. Už ted' se těším a odpočítávám dny.

You are good enough

16. november 2012 at 18:21 | Kate |  Life
Možná jste se také setkali s někým, kdo řekl "Tohle nezvládneš, to se ti nepovede, nedokážeš to…", nemusel to říci vám, možná jste zaslechli, jak to říká někomu jinému. Je dobré říkat lidem, že něco nezvládnou? Nikdy nemůžete dopředu vědět, jestli se jim to, o co se snaží, podaří.

Tumblr_maikj1ti4v1reaotoo1_500_large

Lidé mají různé cíle. Navíc se cíle časem mění. Některé jsou pro vás důležitější než jiné. Někdo chce cestovat, někdo chce zhubnout, někdo chce zkusit nový styl, někdo chce mít kapelu, někdo chce být slavný ...
Například si přejete žít v zahraničí. To je reálný cíl. Když se naučíte jazyk a třeba si najdete v zahraničí práci, splní se vám to. Musíte pro to něco udělat, samozřejmě. Vidíte, že je možné si sen splnit.

Ale najde se někdo, kdo řekne "Ty to nedokážeš."
Otázka je, proč to řekl. Má snad stejný sen a nevěří, že se mu splní?
Myslí si, že nejste schopní najít si v zahraničí práci? Zdá se mu, že se nenaučíte jazyk dost dobře?
Nebo má problém s vaší povahou/osobou, v tom smyslu, že "Si prostě nedovede představit, že zrovna vy se tam přestěhujete?"Ale proč vám nevěří, co je na vás špatného, proč si myslí, že to nedokážete? Ptáte se sami sebe. Ten člověk asi jakýsi důvod má, ale ve skutečnosti nemá smysl se tím zabývat, protože to není podstatné. Nezáleží na tom, jakou máte povahu, když si chcete splnit sen. Jazyk se může naučit snad každý, když se bude snažit. Myslím, že v tom to případě nemá smysl říkat někomu, že to nedokáže. Nedokáže to, jen pokud se nebude snažit. To je jediný důvod, proč by to neměl dokázat. Proč tedy snižovat někomu sebevědomí slovy "Ty to nezvládneš…"? Když se bude snažit, zvládne to. Bez ohledu na to, kolik lidí mu veřilo.

Books in my thoughtes ˜▼ The Lost Child

7. november 2012 at 17:42 | Kate |  Books in my thoughts

Rozhodla jsem se, že se zapojím do projektu Knihy v mých myšlenkách. Autorkou tohoto projektu je Abyss. Cílem je zamyslet se nad přečtenými knihami, zodpovědět několik otázek a také knihu ohodnotit.

Ztracené dítě

Autorka: Julie Myerson

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Zaujala mě anotace, váhala jsem jestli si knihu mám koupit. Pár dní jsem kolem ní chodila v knihkupectví. Nakonec jsem si ji koupila, četla jsem ji o prázdninách. Byla jsem na knihu zvědavá hlavně proto, že je to skutečný příběh z života Julie Myerson.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Problémový syn.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Napadá mě spousta přídavných jsme, ale vystihnout tuto knihu slovesem je pro mě těžší. Nejvýstižnější je asi sloveso ztratit.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V knize jsem neobjevila nikoho, s kým bych se ztotožnila. Rozhodně bych nechtěla být Julie Myerson. Měla to opravdu těžké. Myslím si, že bych se nezvládla vypořádat s tím, s čím se musela vypořádat ona a její manžel. Nedokážu si představit, jaké by to bylo mít dítě, které bere drogy.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. Líbí se mi styl, jakým autorka píše, krátké větičky. Příběh je dojemný, autorka píše upřímně své pocity. Obdivuji, že dokázala překonávat problémy a své dítě nikdy nepřestala mít ráda.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav. Negativa se hledají těžko. Nelíbilo se mi jak se k Myersonovím choval jejich syn. Oni si nechali líbit věci (vydírání, urážky), které by si k nim (podle mě) jejich syn dovolovat neměl.
7. Hodnocení: 5/5